Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie obce

 Obec Zádub - Závišín tvoří tři místní části. Je to Zádub, Závišín a Milhostov u Mariánských Lázní. První písemná zpráva pochází z roku 1273 a tyto obce patřily ke klášteru Teplá až do roku 1850.

Díky nadšení několika osob jsme získali podrobnější historii alespoň jedné z našich obcí, se kterou Vás chceme seznámit:

    Východně v sousedství Mariánských Lázní ve výši nad 700 m n. m. leží dvě obce - Zádub a Závišín. Dnes přerostly v předměstí Mariánských Lázní - všechny domy jsou úzce spojeny s lázněmi. Jejich majitelé jsou buď zaměstnáni v lázních nebo je používají jako rekreační objekt či jako penziony, hotely, hostince pro lázeňské hosty. Obě obce sdílely podobné osudy od 12. století pod společnou vrchností - premonstrátským klášterem Teplou, od počátku vzniku kláštera a na stejném území.

Historie názvu obce
    České jméno ZÁDUB se uvádí poprvé v papežské listině Řehoře X. z 23. května 1273 jako "Zadubo". Původně to byl majetek českého vladyky Hroznaty, resp. jeho otce Sezemy. Zádub se Závišínem, dvě těsně uzavřené okrouhlice přežívaly po staletí ve vysoké poloze nad 700 m n. m. na okraji rozlehlého liduprázdného hvozdu Císařského lesa, zprvu zcela propojeného s Podhorním lesem. Lesní komplex obývali jeleni, ale i dnes vymřelí vlci a medvědi. Podle názvu se jednalo o ves, ležící "za dubem" (Za dubo). Historie obce však na žádný památný dub nevzpomíná.

    Obec proslula nikoliv dubem, ale tisíciletou lípou, kterou obdivovali ještě první mariánskolázeňští hosté počátkem 19. století. V Mariánských Lázních se léčící královéhradecký básník Karel Sudimír ŠNAJDR napsal o ní dlouhou báseň s názvem "Procesí k lípě" (1818). Už tehdy byla lípa ve špatném stavu, a když výletníci nadto cestou k ní promokli, byl Šnajdr výletem zcela zklamán a naříkal: "Ach ouvej, co spatřuje vyprávěč: jakýsi pahýl, bídný trychtýř bez koruny, zubem času vyhlodaný - tedy totéž, co je vypravěč sám - bídný mrzák!" A slibuje: "Ne, milí, spolutrpící bratři, sem mne už nikdy žádná lípa nedostane!" - Co však bychom dnes dali za to, spatřit lípu i v popisovaném stavu! Obvod lípy měřil 29 metrů a dutina v kmeni byla upravena jako vesnická kaple. Prý se sem vešlo 45 osob! Bylo to povětří v roce 1821 které poškodilo lípu tak, že J.G.SOMMER v roce 1838 už na ni už jen vzpomínal. Také stáří obecní lípy bylo potvrzením, že slovanský Zádub existoval již před více než tisíci lety! Lípa stávala uprostřed návsi v blízkosti dvora čp.11. Tento dvůr v roce 1928 vyhořel a byl postaven na jiném místě pod vsí. Majitel sem prý přenesl psí boudu a koryto, které byly ze dřeva památné lípy. Pařez lípy sloužil desítky let jako taneční parket. Náves Zádubu bývala v místech, kde je dnes rybník, budova bývalé školy a historická kovárna (čp.28) se zvoničkou. Poblíž této kovárny stávala lípa, snad přímo tam, kde je obecní kříž z roku 1841.

    Německé jméno HOHENDORF je mladšího data. Původní český název obce byl používán ještě v roce 1459. Později, v roce 1530 - za nového dočasného majitele bečovského Pluha - bylo poprvé použito německého názvu obce "HOHENDORFF" - Vysoká Ves. Když se v roce 1549 opět vrátila obec ke klášteru, byla převzata i s novým německým názvem.

    Antonín PROFOUS uvádí v Čechách dva Záduby (druhý u Bezdružic, uváděný již 1227 jako Zadub) a připomíná podobnost s typem jmen "Podzámčí, Poříčí, Náměstí, polsky Zabrod, Zagaj, Zagora, srbsky Zabrega, Zabreže" jako lokalizaci místa "za dubem".

    Premonstrátský klášter zůstal vrchností pro obě zdejší obce až do roku 1848. Teprve po revoluci 1848 připadly obce pod okresní hejtmanství Teplá. V letech 1902-1960 patřily pod okresní hejtmanství, resp. pod politický okres Mariánské Lázně. Od 1. 7. 1960 patří pod okres Cheb.

Husitství a třicetiletá válka
    Za husitských válek ovládlo Tepelský kraj podobojí, za třicetileté války patřil Zádub mezi nejvíce postižené obce v kraji. Podrobně popisovala útrapy této války stará zádubská kronika Dorschnerova z 18. století, dnes bohužel ztracená. Ze 12 dvorů zůstaly po třicetileté válce čtyři dvory pusté.

    Celé sedmnácté století bylo pro zdejší obce nešťastné. V letech 1607 a 1609 tu řádily černé neštovice, 25. dubna 1611 vyhořela zdejší farní obec Ovesné Kladruby a s ní i matriky obcí Zádubu a Závišína. S novou válkou (1618) táhli krajem verbíři s pacholky. Mladíci se ukrývali v lesích a jejich příbuzní jim přinášeli jídlo na určená místa. Koho však verbíři chytili, toho navlékli do uniformy a musel chtě nechtě do války. Služba na vojně byla doživotní (až do roku 1804). Kdo se vzpouzel, přišel o život. Ale ani v uniformě nečekal chlapce jiný osud. Když se v Zádubu nenašlo dost mladých rekrutů, byli stařešinové obce zbiti do krvava holí, pak přivázáni k ohonům koní a vláčeni přes obecní rybník, aby prozradili, kde mají jejich synové úkryt. Ale ani v lesích nebylo bezpečno. Toulali se v nich vlci i medvědi a nebylo radno zacházet do hloubi lesů.

    Roku 1620 vpadlo do kraje švédské vojsko generála Mansfelda. Tehdy byl poprvé vypleněn tepelský klášter. Když tudy 8. února 1620 táhla zase císařská vojska od Kynžvartu za Mansfeldem, nebylo to lepší. V dubnu 1620 táhlo těmito místy vojsko Tillyho. Plundrovala tu nepřátelská i vlastní vojska. Roku 1621 přišel s vojáky do vsí i mor. Rok 1622 byl značně mokrý a za ním přišla tuhá zima. Ohromné spousty sněhu ležely "od svatého Martina do Velikonoc". Vypukl hlad, epidemie a k tomu přibylo další "kvartýrování" procházejících vojsk. Následoval hladový rok 1623. Tehdy se Zádub skoro vylidnil. Do toho přišel příkaz, že kdo je protestant, musí opustit zemi. To se netýkalo poddaných, neboť ti museli přejít na katolickou víru povinně, přesto ze sousedního Pístovska odešla do ciziny řada protestantských rodin horníků. V roce 1624 vymřela na mor nedaleká obec Beranovka u Teplé. V roce 1625 tudy pochodovalo deset Valdštejnových regimentů, V roce 1632 kvartýrovali v Zádubú zase Švédové. Roku 1633 zemřelo na mor v sousedním Kynžvartě 152 lidí a z té doby pochází úsloví "Řádil jak mor." V roce 1633 byly znovu švédské kvartýry ve vsi …

    Obě vesničky živořily na samém okraji života. Roku 1636 přišla zima bohatá na sníh. Dlouhé měsíce ležely sněhy na Zádubu. Náhle přišel teplý jižní vítr a s ním mohutné nekonečné deště, což uspíšilo tání. Přeplnily se potoky a rybníky a 10. února 1636 protrhla stoupající voda hráz mocného Podhorního rybníka. Řítící se vody ničily mlýny, hráze dalších rybníků a způsobily mnoho škod hlavně na dolním toku Teplé - v oblasti Karlových Varů. .

    V roce 1640 znovu řádil mor. Na Plánsku zemřelo přes 400 lidí. Když roku 1641 přitáhli Švédové opět do kraje, vyplenili a odvezli vše, co se dalo naložit. Odvlekli i tepelského opata a mnichovského faráře, a to až do Erfurtu. Propustili je až za výkupné 6 000 tolarů. Naposledy sem vpadli Švédové ještě v roce 1647. Generál Wrangel tehdy dobyl Cheb a pronásledoval císařská vojska k Teplé. Zde pak ležela obě vojska 12 dnů. Co všechno spotřebovala, nelze popsat. Znovu zavládl hlad a nemoci, mnozí obyvatelé navždy uprchli z tohoto kraje. Závišínský kamenokříž je vše, co zbylo z doby té strašné třicetileté války. Když se stal v roce 1647 opatem v Teplé Füssl, zapsal klášterní kronikář jeho heslo: "Nalezl jsem jen zármutek o bolest a slyšel volat jméno Pána... " To asi nejvýstižněji charakterizuje onu dobu.

Berní rula (1654)
    Obec Zádub, která již převzala nové německé označení Hohendorf, byla značně postižena třicetiletou válkou. Po ní zůstalo pouze pět sedláků, další čtyři dvory byly po válce pusté. Ve srovnání se sousedním Závišínem zůstával Zádub na samé hranici přežití. Jména sedláků byla 1. Jiřík Fischer, 2. Matěj Spronger, 3. Valentin Fischer, 4. Jan Tremel, 5. Bartoň Haidl, 6. pustý dvůr Jakuba Vecha, 7. pustý dvůr Martina Grünaugena, 8. pustý dvůr Hanse Dietela, 9. pustý dvůr Víta Haidla. Na místě pustých dvorů se objevují nově osedlí sedláci - 1653 Bartoň Haidl a 1654 Jakub Schimana. Zádub měl ještě tři chalupníky, u nichž se ztráty osídlení v berní rule neuvádějí: 1. Jan Reml, 2. Jakub Fritzsch, 3. Ondřej Rot. Celkem měl Zádub 260 strychů rolí (73 ha), z toho 16 strychů ozimů (4,5 ha) a 84 strychů jařin (23,5 ha), 13 potahů, 7 krav, 25 jalovic, 17 ovcí a 16 sviní. Průměrně měly dvory 20 strychů (6,5 ha), jen dvůr čp.9 měl 30 strychů (10 ha).

    Poválečný útisk rovněž zchudlé vrchnosti dohnal sedláky v zoufalství v roce 1680 k selské rebelii, která skončila neúspěšně. A také sedmiletá válka (1756-63) přinesla velké škody sedlákům. V roce 1762 vypálily pruské patroly obě obce.

Krátké období lázní Zádub (1762-1781)
    V roce 1762 se pokusil rentovní důchodní kláštera Leopold FISCHER založit a provozovat tu lázně. Byla to blízkost Údolí pramenů, která ho vedla k založení lázní Zádub alias Bad Hohendorf. Postavil tu lázeňský hostinec s koupelnami a minerální vody mu sem vozili poddaní v sudech od minerálních pramenů (Křížovým, Mariin, Ambrožův) nahoru. Cesta vedla po hrbolatém terénu srázným údolím a místy přímo korytem potoka Hamelika. Mobilní pacienti mohli chodit ze Zádubu dolů k pramenům popíjet léčivé vody, ale i koupat se v bažince Mariina pramene. Cesta vzhůru byla však pro nemocné hosty značně obtížná stejně jako pro selské povozy se sudy. Roku 1781 skončil Leopold FISCHER svůj pokus o lázně jako neúspěšný a budovu prodal. Pravděpodobně stála v místě dnešní školy.

    Roku 1788 uváděl vlastivědník Jaroslaus SCHALLER v obci 16 dvorů a připomíná, že za časů Balbínových zde vyvěral minerální pramen.

Kruté zimy koncem 18.století
    Na konci 18. století byly mimořádné tvrdé klimatické podmínky. Nejprve udeřily kruté mrazy, v lednu 1796 naopak bylo nakrátko tak teplo, že se na polích oralo. Rok 1799 byl zase deštivý a obilí mohlo být sklizeno až 26. listopadu 1799. Zato rok příští (1800) byl tak suchý, že hořely lesy mezi Kynžvartem a Rájovem, nedalo se mlít a lidé museli dělat chleba z obilného zrní. Když skončila neúroda, následovaly průchody vojsk napoleonských válek a s nimi přicházely epidemie.

Spor o školu v 19.století
    Až do roku 1833 chodily děti ze Zádubu a Závišína do ovesnokladrubské farní školy. Roku 1833 bylo dohodnuto. že děti se budou učit střídavě v Závišíně a v Zádubu. To trvalo až do roku 1853, kdy byla škola určena do Zádubu. Nejstarším známým učitelem byl Anton PURTAK (1839-1911), který se tu oženil s Marií Hiedererovou z dvora čp. 10.

    Kolem roku 1877 vyvolali Závišínští nepříjemný spor o školu a ten trval plných sedm let. Nejprve dosáhli úspěchu, neboť bylo rozhodnuto postavit novou školu uprostřed mezi oběma obcemi. Závišínským to však nestačilo. Chtěli vlastní školu přímo ve své obci. Tvrdohlavost popudila nadřízené natolik, že zemská školní rada odstoupila od svého původního návrhu postavit školu mezi vesnicemi, a rozhodla, že škola zůstane v Zádubu a že se pouze rozšíří.

    Dvojtřídka vznikla a byla slavnostně vysvěcena 9. října 1884, když víc než polovinu výdajů (podle počtu žáků) nesl - jistě bez nadšení - Závišín. V roce 1907-1908 se stala škola trojtřídní. Závišín vlastní školu neměl.

Zádub samostatnou obcí
    Až do roku 1848 byl v Zádubu rychtář ve stavení čp. 12 ("Richterhof").

    ORTH-SLÁDEK (1870) uváděli: " ZÁDUB (HOHENDORF), ves vysoké polohy, 33 domů, 198 obyvatel německých, katastrální obec Zádub, politická obec Závišín, farní obec Kladruby Habrové, Zádub bývá pro krásnou polohu svou od hostí z Mariánských Lázní často navštěvován. (Starobylá tisíciletá zádubská lípa již v roce 1834 zanikla.) KLEMENT Fr.(1878): 44 domů, 328 obyvatel, katastr 284,8 ha, čistý výnos 2090 fl., 17 koní, 174 krav, 55 ovcí, 16 sviní.

    19. listopadu 1881 se stal Zádub samostatnou obcí (do té doby tvořil společnou obec se Závišínem).

    Franz KLEMENT (1882) psal že v té době měl Zádub již 44 domů, 328 osob, mezi nimi 5 Židů. Dále měl 81 analfabetů. Rozloha obci činila 284 ha a 78 arů. Ve vsi bylo 17 koní, 174 kusů hovězího dobytka, 55 ovcí, 14 koz, 16 sviní a čistý roční výtěžek 2 090 zlatých; na vrchu je letní restaurace "HOHENDÖRFER HÖHE" s výhledem do kraje. Dvoutřídní škola.

    V druhé polovině 19. století byl rychtářem Schusser z čp. 5 a Pfrogner z čp. 13. Kol roku 1900 byl rychtářem Josef Schusser z čp. 7, dále v letech 1905-1920 Josef Fischer z čp. 1; v letech 1920-1922 Anton Walter z čp.35; v letech 1922-1932 Johann Beerr z čp. 15; 1933-1938 Wenzl Muck z čp.61; od roku 1938 s novým titulem "Bürgermeister" Johann Beer jun. z čp. 15 (dosud měl titul "Ortsvorsteher"). Když byl povolán Beer do armády, převzal úřad starosty Josef Fischer z čp. 1; od roku 1942 Franz Frost z čp. 48.

Hasiči v Zádubu
    Roku 1896 byl založen v Zádubu hasičský spolek; prvním velitelem byl Josef Schusser z čp. 7; 1907-1927 Anton Schusser z čp.48, 1927-1937 Franz Fischer z čp.10, od roku 1937 Josef Fischer z čp.1. Roku 1904 byla zakoupena moderní stříkačka, 1912 stlačující stříkačka, kterou bylo možno použít i v zimě nasazením na lyže. V roce 1936 zakoupena motorová stříkačka a na fotografii je její slavnostní svěcení paní učitelkou Starkovou. Vpravo stojí velitel hasičů Franz Fischer z čp. 10.

    Ve vsi byl i pěvecký spolek. Ve stejné době měla obec velikou 40člennou kapelu, kterou vedl Johann CHRISTL z čp. 27. Kapela hrávala i v Mariánských Lázních, a také na Krakonoši. V zimě se vydala do ciziny a hrála prý v Drážďanech a v Lipsku. Po válce Christl propadl alkoholu a zemřel zcela zchudlý. Roku 1939 vznikl tělocvičný spolek Zádub pro obě obce.

    Požáry sužovaly obec v minulosti i ve 20.století. 2.listopadu 1910 vyhořely stodoly a remízy dvorů čp. 1 a 2. V září 1928 zcela vyhořelo staré stavení čp. 11, které mělo ještě srubovou podobu a styl fachwerku. Bylo postaveno jinde - na staré cestě do Vlkovic. 1. května 1932 znovu vyhořelo stavení čp. 2. Bylo postaveno znovu a v něm umístěn obecní úřad a pošta. 1936 a 1937 hořely vedlejší budovy stavení čp. 42 a čp. 61.

    Za první světové války zahynulo na frontách 21 mužů ze Zádubu.

Vliv rozmachu sousedních Mariánských Lázní
    Ještě v polovině 19. století zůstávala obec stavebně typickou okrouhlicí, jen s několika staveními na návsi. Koncem 19.století se však stavební charakter obce naprosto změnil. Zmizela okrouhlice a ves dostávala silniční charakter takovým způsobem, že původní kruhový tvar obce dnes už sotva vystopujeme. Rozhodující, obrovský vliv na obec měl rozmach sousedních Mariánských Lázní.

Zaniklá Café Hohendorfer Höhe
Na katastru obce Zádub vyrostla řada výletních lázeňských kaváren. Nejstarší z nich stála již v polovině 19. století na vrchu Hohenberg (dnes Zádubská výšina, 778 m n.m.) a nazývala se Café Hohendörfer Höhe. To býval jeden z cílů vycházek už prvních lázeňských hostů. Ačkoliv zdejší vyhlídka v sousedství Podhorního vrchu nebyla nejvyšším bodem, přesto se cenila zdejší mimořádná vyhlídka do otevřené krajiny směrem na jih - na plánskou krajinu s městy a vesničkami, s lesíky, poli, rybníky, kdy na horizontu byla Šumava v modravém oparu. Již v roce 1850 tu stál dřevěný vyhlídkový pavilónek, který přestavěl majitel Michael Fischer ze Zádubu čp.8 na prosperující solidní kavárnu kol 1872. Celé prostranství bylo parkově upraveno. Kavárnu Hohendörfer Höhe později odkoupil Ing. Engelbert Pötzl z Nových lázní. Od dubna 1941 sloužila jako hlídkové místo k strážení oblohy proti nepřátelským letadlům. V té době existovala poměrně hustá síť leteckých strážních míst (hlídky na Přimdě, u Tachova, v Zadním Chodově, v Louce u Mnichova, v Sedle u Toužimi, v Bochově). Po válce zůstalo místo opuštěné, kol 1960 přestavěno a pak náhle (1963) srovnáno se zemí. Pod kavárnou bývala na balvanu pamětní deska německého spisovatele Edmunda Lönze.

Hotel Krakonoš
Dnes již řadu let opuštěný původní hotel KRAKONOŠ (Rübezahl) (752 m n. m.) má ve vstupní hale dvě pamětní desky, které zlatými písmeny uvádějí čtyři aktéry vzniku tohoto hotelu : 1. Georg ZISCHKA z Mariánských Lázní – hoteliér a majitel KRAKONOŠE, 2. Arnold HEYMANN z Vídně – architekt a projektant díla, 3. Johann KÖNIG z Mariánských Lázní – stavitel, 4. Swen SWENSON z Vídně – dvorní zahradní architekt. Hoteliér ZISCHKA chystal zprvu jinou stavbu. Chtěl postavit nad městem velký areál - "Malý Norimberk" (podle vzoru skupiny Norimberských stavení s Dürerovým domem). Finančně byl schopen s pomocí amerického milionáře Bushe postavit takovouto atrakci, ale uvědomoval si velké potíže (svážný terén, voda, cesty, elektřina) při provozu tak velkého areálu. Nakonec se rozhodl pro pohádkový hotel KRAKONOŠ. Zda to byl nápad architekta Heymanna nebo zda to byly pověsti o Duchu Podhory, podobném Krakonošovi, které rozhodly o motivu Krakonoše - se už nedovíme. V letech 1900-1901 se stavěl Krakonoš. Po první světové válce byl Zischka donucen hotel Krakonoš prodat. Zakoupila ho česká nájemní lázeňská společnost a dosadila sem správce Ing. NAVRÁTILA z Prahy. Ten vedl provoz hotelu až do roku 1938. Na Krakonoš se chodilo pěšky po OPohádkové cestě nebo kočáry ale i autobusy, které měly výjezdní stanoviště u Centrálních lázní nebo pod Novými lázněmi.

    Za druhé světové války sloužil KRAKONOŠ jako starobinec pro staré osoby "z Říše" (z Dortmundu a z Berlina). Protože KRAKONOŠ ležel na katastru obce Zádub (čp. 46), byli zemřeli odváženi na farní ovesnokladrubský hřbitov a koncem války, když přibývalo úmrtí nebylo už rakví a mrtví se dávaky do pytlů a vozily žebřiňákem na hřbitov do Ovesných Kladrub.

    Po druhé světové válce se provoz KRAKONOŠE rozběhl jako výletní kavárna. V padesátých letech sloužil KRAKONOŠ jako ubytovna horníků Jáchymovských dolů ze Zadního Chodova. Po opravě budovy kol 1959 byl předán znovu k hotelovému provozu a v té době tu bylo postaveno rozsáhlé chatové městečko se 45 domečky po 3 až 4 lůžkách. V hlavní budově se tradičně pořádaly odpolední taneční čaje, tolik oblíbené u lázeňských hostů. V provozu bývala v určitých letech noční vinárna.

     Po předání budovy Cestovní kanceláři mládeže došlo k dalším a dalším opravám, které nebraly konce. V roce 1983 bylo zrušeno vlhké chatové městečko a 1. července 1983 otevřena nová moderní depandance. Tato trojúhelníková depandance od počátku trápila vedení KRAKONOŠE neustálými závadami v rozvodech elektřiny, vody a kanalizace. V budově musel být trvale údržbář. Nakonec byla nedbale postavená stavba zcela přestavěna a provedena generální přestavba v letech 1995-1996. Nová depandance má 120 lůžek a uvádí se jako KRAKONOŠ II.

    Zanikla také tradiční bobová dráha na Krakonoši a byla postavena pulzační kabinková lanovka od Koliby. Nedaleko Krakonoše pracuje řadu let jízdárna koní, která patřila jezdeckému oddílu TJ Statky. Zde se pořádají tradiční soutěže v drezúře koní a ve skoku.

Golfové hřiště Zádub
Na zádubském katastru vzniklo v roce 1905 golfové hřiště. Bylo vybudováno na někdejších neúrodných slatiništích, již roku 1904 byly odkoupeny městem zdejší pozemky (od Zádubu a Závišína) a 21. srpna 1905 bylo hřiště slavnostně otevřeno anglickým králem Edwardem VII. Zprvu mělo devět golfových drah, v roce 1923 dostalo druhou devítku drah. Tradice golfové hry přežila do současnosti. Po válce tu působil TJ Golf Club Mariánské Lázně,v němž bylo několik držitelů mistrovských titulů. Od roku 1989 se tu konalo mnoho mezinárodních soutěží. Golfové hřiště je dnes nádherným přírodním parkem o rozloze 45 hektarů. Uprostřed byla postavena dřevěná golfová kavárna (čp.70), vedená paní Marií Fischerovou ze Zádubu. Slouží i jako klubovna spolku. Přežila s několikerou modernizací do dnešní doby. Vedle stojí bludný balvan s plastikou krále Edwarda VII. Historie golfového hřiště dospěla v srpnu 2005 k 100.výročí založení a golfové hřiště navštívil pravnuk krále Edwarda VII. - princ Edward.

Golfhotel
Mariánskolázeňský hoteliér Heinrich Grimme odkoupil od Kellermannů výletní hospodu METEOR, kteří ji tu již dříve postavili kterou jejich hostinec a přestavěl ho ve dvou přestavbách (druhá v roce 1931) na nevelký hotel GOLF ve stylu starého anglického zámku s 50 lůžky. Hotel byl vyhledáván anglickými hosty a slavnými filmovými herci a herečkami, přijíždějícími sem auty. V roce 1935 tu bydlel sedmdesátiletý anglický spisovatel Rudyard Kipling, autor Knihy džunglí, dále hudební skladatel Richard Strauss aj. Koncem druhé války byla sem přemístěna francouzská kolaborantská vláda. Po roce 1945 byl hotel obsazen a používán americkými vojáky. Pro veřejnost byl otevřen v roce 1947 národním správcem Bohumilem Vomáčkou. Sem přijížděli velvyslanci USA (Steinhardt), Kanady, Velké Británie a četní diplomaté. V padesátých letech tu bydlívaly skupiny sovětských hostů. Ve vedení hotelu se vystřídala řada správců. Budova potřebovala rekonstrukci a ta začala v roce 1975. Byla stržena stará a postavena nová budova s novým rozsáhlým parkem. Náklady činily více než tehdejších 20 miliónů Kčs. Hotel nejvyšší kategorie měl 65 lůžek a byl otevřen v létě 1982. Dnes má hotel bazén, vinárnu, kavárnu, restauraci, terasu, velké parkoviště a park. 25. dubna 1990 tu přenocovala americká velvyslankyně v ČSSR a bývalá slavná herečka Shirley Temple-Blacková.

Poválečný Zádub

    Již před válkou měl Zádub tři hostince:

       1. Hostinec Florian PÖPPERL (čp.70 - na silnici z lázní - první ze stavení nad hotelem Golf) se skladištěm chodovoplánského piva Berchemova pivovaru, včetně likérů a vín. Florian Pöpperl začínal jako číšník v kavárně METEOR, později postavil dům čp. 70 se svou ženou Barbarou roz.Fischerovou. Zde bydlela Aloisie i Marie Fischerová která byla nájemkyní kavárny a klubovny na golfovém hřišti. Hostinec Pöpperl byl pak pronajat řezníkovi-hostinskému Otto a Bertě Forsterovým. Šlo o nejznámější zádubský hostinec.
       2. Hostinec Johann HOHLER (čp.40 - na silnici k hájence) s tanečním sálem a řeznictvím.
       3. Hostinec Egidihof (čp. 7 - na návsi u válečného pomníku) s řeznictvím, majitel dvora čp. 7 Ing. Josef Schusser (zemědělství zrušeno), nájemce hostince Anton a Berta Fischer.

    Koloniální obchod býval v domě čp. 91 (na hlavní silnici z lázní) majitelé Ernst a Marie Dietschovi, dříve býval tzv. konzum v domě čp.92, který provozoval Josef Waigl z čp.75. V domě čp.82 (u hotelu Golf) žil jako penzista fořt Laurer z Rájovské myslivny před nímž byla majitelem rodina Latků. Stanoviště v obci měla četnická stanice. Roku 1930 měl Zádub 544 obyvatel a 94 domů.

    Od konce druhé války obývá Zádub kolem 200 obyvatel. V létech 1960-76 byl spravován Místním národním výborem trojobce Závišín-Milhostov-Zádub. V roce 1976 byl začleněn pod Mariánské Lázně. V Zádubu zůstával dlouho nižší stupeň ZDŠ. Karlovarská silnice z Mariánských Lázní na Karlovy Vary vede po okraji Zádubu a vznikla nová Spojovací silnice, která je vlastně obchvatem Mariánských Lázní a vyhýbá se i Zádubu. Proto je dopravní ruch v obci malý a klidný. Výstavba moderního rekreačního střediska jedné banky vyvolala rozpaky nad lokalizací přímo na větru nejvíce vystaveném vyvýšení; majitelé se měnili. U většiny domů v obci došlo k rekonstrukcím a přístavbám. Celkový současný obraz Zádubu potvrzuje, že jde o místo sympatické i přitažlivé k bydlení v těsné blízkosti Mariánských Lázní.

Vývoj počtu obyvatel
     Zádub míval do poloviny 19. století 100 - 150 obyvatel a jeho rozvoj přímo souvisí s rozvojem Mariánských Lázní. Počet obyvatel v roce 1880 překročil hranici 300 maxima dosáhl v roce 1930 - 544 obyvatel. Po válce došlo k rychlému dosídlení českým obyvatelstvem a ještě v roce 1950 zde žilo 280 trvale bydlících obyvatel. Tento počet poklesl v roce 1990 na polovinu, když mnohá stavení slouží mariánskolázeňským občanům jako rekreační chalupy. Roku 1992 měl Zádub 131 obyvatel, z toho 59 mužů a 72 žen, 28 dětí do 14 let, 40 domů, 45 bytů, 49 domácností, 7 rekreačních chalup.

Richard Švandrlík, Mariánské Lázně 2005

Historie obce Zádub  -  v dokumentu ke stažení

Díky ochotě pana Švandrlíka přidáváme:

Historie Závišína - v dokumentu ke stažení

Další zajímavé články o obcích a jejich historii můžete nalézt na stránkách Ing.Richarda Švandrlíka www.hamelika.cz